1. Zdenek z Bojova u Pivnic
2. Jan z Elfího Trollova
3. Vlastimil z amazonských míst
4. Ladislav Druid - Bojovník
5. Petr z Drakova
6. Boj a seznámení
7. Hospoda pod zámkem krásné kněžny Naděždy
8. Příjezd do zámku
9. Obrana hradeb
10. Druhá pomsta
11. Doupě U Morousů
12. Modré drápy
13. Královna Velvetových skřítků
14. Císařství Gabénovo
15. Návrat domů
16. Dračí boj
17. Dvě návštěvy

Kapitola první: Zdenek z Bojova

Pivnice nepatřila mezi největší, ale byla čistě uklizená a pivo i medovinu zde nalévali do čistých korbelů. Přesto zde bylo téměř poloprázdno. Důvod byl jednoduchý. Celý kraj totiž sužovala banda lupičů, a tak se lidé báli jít i do hospody. Ach! zlé časy nastaly pro zdejší lid.
U největšího stolu pivnice seděli čtyři muži. Chovali se hlučně a každou chvíli ničili vše co bylo na stole i v jeho okolí. Hostinský i jeho dcera se krčili za nálevním pultem a modlili se ke všem bohům i démonům světa, aby toto řádění přestalo.Pojednou vystoupila postava ze stínu rohového stolu doprostřed nálevny. Byl to muž v plné síle, v jedné ruce svíral obnažený meč a v druhé půllitr s pivem.
"Pánové, dovoluji si vám navrhnout, aby jste zaplatili a šli jinam." Jeden z buřičů vstal a výhružným pohledem si změřil bojovníka. "Máš snad nějaký problém, otrapo?" Muž postoupil o krok dopředu, jedním mocným lokem vyprázdnil korbel, položil jej na stůl, utřel si knír a v tu chvíli jeho meč zasvištěl vzduchem a protl hrdlo tazateli. Než ostatní muži stačili vytrhnout své zbraně z pochev, meč si vybral krvavou žeň na dalších dvou. Čtvrtý muž stál s mečem v ruce a ruce se mu třásly strachem. Vyděšenýma očima těkal po mrtvolách svých přátel a třesoucím se hlasem pronesl. "Nedal jsi jim žádnou šanci?" Bojovník se jen zasmál. "Když jste chtěli šanci, měli jste chlastat jinde." V tu chvíli zasvištěl jeho meč po čtvrté a bylo po boji.
Hostinský přispěchal s největším korbelem piva a s díky jej postavil před muže. Ten jej znovu vypil jedním douškem a kývnutím hlavy poděkoval. "Nyní se odeberu nahoru do svého pokoje a ať mi tvá dcera donese ještě sdostatek piva." Při těchto slovech hodil na stůl zlaťák a odebral se nahoru doprovázen díky hostinského.
Na pokoji odepjal opasek, hodil jej na stůl a položil se na postel, když vtom do místnosti vstoupila dívka. Položila korbely na stůl a ulehla k němu na lože...
Když se muž probudil, stále ležela vedle něj. "Jak se jmenuješ?" zeptala se potichu. "Jsem rytíř Zdenek." odpověděl a vstal z lůžka.
Když přišel znovu do nálevny, bylo tam neobvykle plno. Dav lidí brebentil a ustrašeně ječel. Zdenek přistoupil k hostinskému a zeptal se co se děje. "Vznešený rytíři, lupiči jsou zde a chtějí vydrancovat celou naši vesnici." Zdenek upil ze sudu s pivem a znovu se zeptal. "Kolik jich je?" A celý lokál vykřikl jako jeden muž "Jsou jich DESÍTKY!" Nato Zdenek vyšel z hostince, vymrštil se na koně vyjel směrem k lupičům... 

Kapitola druhá: Jan z Elfího Trollova

 Les vypadal výjimečně rušně. Po stezce kráčela tlupa trollů - svalnatých zelených skřetů. Jejich náčelník se ostražitě rozhlížel, neuvidí-li nějakého elfa, ale les vypadal prázdný.
Do Elfína vběhl elf, měl krásný obličej, dlouhé plavé vlasy a uši jemně protáhlé do špičky. "Trollové, trollové jdou!" křičel na celé kolo, dokud se k němu neseběhli všichni elfí lučištníci.
Pojednou se davem elfů prodral rytíř Jan. Na sobě měl černou zbroj, u pasu dva meče a na zádech obrovskou dvoubřitou sekeru. Elfové ho obstoupili. "Jsme rádi že tě znovu vidíme Jane, právě včas. Jdeš s námi do boje?" Jan se usmál, dopil měch s pivem utřel si rty, říhl si a pronesl. "Za bečku piva půjdu třeba do Valhaly," zasmál se a dodal. "Ale teď nejdřív pivo, mám žízeň jako velbloud."
Trollové se stále ostražitě plížili lesem, když v tom ze stromů zasvištělo moře šípů. Elfové byli nejlepší lučištníci na světě, ale kůže trollů byla tvrdá, jako pancíř. Přesto jich dost padlo. Do toho se mezi nimi zjevil rytíř na černém koni a sekal, ťal a bil kolem sebe. Kolem něj ležely mrtvoly trollů s rozšklebenými ranami po celém těle, když v tom se najedenou muž otočil a začal ujíždět pryč. "Za ním!" Zavelel náčelník a rozutíkal se a s ním celá jeho smečka... 

 Kapitola třetí: Vlastimil s amazonských míst

 Amazonská královna seděla na trůně a po dlouhé době se zase usmívala.
Vedle ní seděl muž s pečlivě zastřiženým vousem a popíjel pivo. Královna se k němu otočila a s úsměvem mu přejela po koleni. "Náš národ konečně zvítězil a je to díky tobě rytíři Vlastimile."
Rytíř jen zamručel, aby mu donesli další pivo a dál se k té věci nevyjadřoval. Zástup amazonek sedících v síni kolem zašuměl. Královna pokračovala. "Bil jsi se skutečně jako lev a proto se ti dostane nejvyšší cti. Staneš se mým manželem!" Tentokrát Vlastimilovi zaskočilo. "Cože? Tak to tedy ne!" Zařval a s hrůzou v očích přeskočil stůl, zachytil se provazu visícího ze stropu a přehoupl se ke dveřím. Přesto, že užaslá královna nestihla dát žádný příkaz, osm amazonek s oštěpy jej obstoupilo. Rytíř vytrhl dlouhý obouruční meč nosící na zádech a opsal jím stříbrný půlkruh. Amazonky znajíc jeho umění boje ustoupily ustrašeně o krok dozadu. Rytíř zahvízdal a na nádvoří přiletěl Pegas - bájný okřídlený kůň. Vlastimil se na něj vyhoupl a vzlétl vysoko, tak aby k němu nedolétly oštěpy amazonek. Královna se prodrala zástupem a zakřičela na něj. "Proč?" Rytíř, teď již usměvavý zakřičel dolů. Abych se oženil, musela by ses mi líbit a aby ses mi líbila, tak to bych si musel dát ještě pátý pivo a to nechci." Poté pobídl pegase a odletěl za obzor.   

Kapitola čtvrtá: Ladislav Druid - bojovník

Mýtina vypadala prázdná, ale zkušené oko by poznalo že pod menhirem uprostřed někdo sedí a za stromy se schovává také několik mužů.
Druid sedící pod menhirem měl zavřené oči a levitoval zhruba půl metru nad zemí, když v tom se zpoza stromů vyvalilo šest mužů a mířilo s bojovým řevem přímo k němu. Druid se vznesl o tři metry výš poklidně otevřel oči a pronesl. "Á mí žáci, které jsem vyhodil." Jeden z mužů postoupil o krok do předu a pronesl. "Ano a neprávem." "Ne neprávem, ale ze dvou důvodů. za prvé, jste blbí jako ti irští bardi starého Kellyho a za druhé pijete pivo jako ženský." To muže rozlítilo. "Slez dolů a uvidíme." Druid se zachechtal a zatím co se snášel dolů dodal. "Až s vámi budu hotov, budete potřebovat první pomoc!"
Šest mužů jej obstoupilo a druid vytáhl krátký zlatý meč.
Vrhli se na něj zároveň, ale ani jeden úder jej nezasáhl. Právě naopak. Druid se propletl mezi nimi a dva muži se zabili navzájem. Druid provedl dokonalou ripostu a probodl třetího. Ostatní zůstali nechápavě stát. Druid vykouzlil korbel piva a vyprázdnil jej jedním mocným lokem. "Takže, lekce druhá." pronesl ležérně a kančím střehem se vrhl mezi ně. dva muži stačili uhnout, ale třetí ležel na zemi s rozpáraným hrdlem. "CHA jste jako ženský!”. Jeden z mužů se na tato slova ohradil.” Tak slabí nejsme!” Druid vykouzlil další půllitr piva, vypil jej a odpověděl. "Nemyslel jsem sílu, myslel jsem tím, že bojujete bez mozku." Toto muže skutečně urazilo a oba provedli výpad. Druid vyskočil do vzduchu, dvakrát máchl mečem a bylo po boji.
Chvíli tam stál, poté strhl roucho druida a pod ním zazářila zlatá zbroj. "Nuže pánové, vy jste hotoví a já žiji. Proto odcházím z tohohle zapadákova někam, kde jsou hospody." Už už chtěl odejít, když v tom se ještě otočil a dodal. "Jo a kecal jsem. Vám už nepomůže ani první pomoc." Usmál se a kráčel pryč a listy stromů jako by jej zdravily slovy. "Buď zdráv rytíři Ladislave." 

Kapitola pátá: Petr z Drakova

Drak udýchaně usedl na skálu a s hrůzou v očích sledoval řeku na plul na loďce bijec draků Petr.
Drak slétl dolů k vodě a postavil se do bojové pozice. Rytíř odhodil vesla, vytáhl meč a chráníc se štítem vystoupil z loďky.
"Hele ty sviňo draku, už mě nebaví tě honit po kotárech, skoncujem to tady, jednou pro vždy. Buď zemřu já, nebo chcípneš ty." Drak udeřil drápem, ale Petr se vyhl ráně a usekl mu jej. Drak měl již několik jizev po celém těle a doufal, že se mu podaří utéct, ale Rytíř jej pronásledoval všude. Drak sebral všechny své poslední síly a vznesl se do vzduchu. Petr sundal luk z ramen a vystřelil šíp. Zasáhl draka do křídla. Ten se otočil a uslyšel jeho křik. "U všech démonů, už mě dlouho nebudeš dožírat. Od úsvitu jsem měl jen jeden korbel piva, ale až tě zabiju, dám si i do druhý nohy, na tví zdravý!" 

Kapitola šestá: Boj

Rytíř Zdenek se vyhl ráně a stojíc na hromadě mrtvých lupičů vzhlédl k nebi.
"Sakra, to mi ještě chybělo, aby se tu objevil drak." Zaklel a znovu se postavil do bojového střehu. desítky lupičů se však v tu chvíli stáhly o několik kroků dozadu a také sledovali draka a muže, jenž ho pronásledoval. Drakovi najednou selhaly křídla a on zesláblý upadl k zemi. Bijec Petr došel k němu a podíval se mu zblízka do očí. "Výš co? vypadni, až se naučíš lítat." Nato se drak odplazil z krvavého bojiště a Petr se otočil na Zdenka. "Co se to tu u všech sudů a beček děje?" Zdenek se zasmál a pronesl. "Sakra, musím bejt asi nemocnej, jinak bych už těch pár hejsků poskládal na zem a šel si dát pivo." Petr mlčky přehlédl mrtvé a více než stovku živých lupičů a jeho pohled se zastavil na jejich veliteli. "Hej- mám návrh a žízeň! Nech nás ať si tady v krčmě dáme pár korbelů a potom můžeme pokračovat." Velitel se zazubil. “A proč bych to měl udělat?" Petr nasadil nechápavý výraz. "Protože jde přece o pivo." Velitel se přestal smát, podíval se na své utahané bojovníky a po chvilce váhání přikývl.
Zdenek s Petrem usedli ke stolu a objednali si pití. V tom se před nimi z zčistajasna zjevil rytíř ve zlaté zbroji. "Ale, pivní pauza?" Petr i Zdenek mlčky přikývli. "Jsem rytíř Ladislav, mám chuť na pivo a myslím že další pár rukou vám v nadcházejícím boji bodne." Na to se všichni zasmáli, podali si ruce a zhluboka se napili. V tom k něm přistoupil další muž. "Slyšel jsem, o čem se bavíte a mám takový pocit, že máme hodně společného." A na důkaz svých slov pozvedl korbel piva a dodal. "Jsem Rytíř Vlastimil a právě jsem se dostal z mnohem větší hrůzy, než je ta co nás čeká. Dali si ještě pár korbelů a společně došli zpět na bojiště. Tam už na ně čekali lupiči v sevřeném šiku. Rytíři vytáhli zbraně a vrhli se do útoku.
Řež trvala sotva pár minut, když byla znovu přerušena. Šik lupičů rozrazil černý rytíř na černém koni a z nadávkami sekal do svalnatého zeleného skřeta s náčelnictvu čelenkou. Ten po chvíli padl mrtev na zem. Lupiči i rytíři nechápajíc celou scénu hleděli na rytíře. Ten si toho až teď všiml a hlasitě pronesl. "Do prdele u všech píp na pivo nechte toho, valí se sem smečka skřetů!" Vlastimil zahvízdal a přilétl mu pegas. Vyhoupl se na něj a vzlétl do vzduchu. Po chvíli se vrátil, sesedl a promluvil. "Nechci ti brát iluze, ani náladu, široko daleko je sice spousta trollů, ale všichni jsou mrtví. Tenhle byl asi poslední." Rytíř sundal přilíci a bylo na něm vidět, že je zjevně v rozpacích. "Aha,... no a co se děje tady?" Zdenek předstoupil. "Bojujeme, jich je pár desítek a my čtyři." Černý rytíř se zasmál. "No tak je nás pět a pobídl koně, stavíc se tak po bok ostatních rytířů. "Jsem rytíř Jan!" V tom předstoupil náčelník lupičů. "Tak na to se můžu tak akorát vysrat, za chvíli vás bude víc jak nás a to není nic pro mě. Chlapi jdem!" Zařval a odkráčel pryč.
O půl hodiny později již všech pět rytířů sedělo u piva a smálo se...
a to je možná konec legendy
nebo není? A co Merlin, a co doupě u Morousů? 

Kapitola sedmá: Hospoda pod zámkem krásné kněžny Naděždy

 Pět rytířů usedlo ke stolu.
Hospoda byla prostorná a čistě uklizená. Objednali si každý korbel piva a pustili se do hovoru. Přišel k nim hospodský a postavil před ně pět korbelů. Rytíř Petr se podíval na stůl vytáhl meč a udeřil pěstí do stolu. "Tomu říkáš korbel piva? Ty syne potulných abstinentů ihned sem dotáhni pět džbánů!" Hospodský ztuhl. Tak hrubou nadávkou jej ještě nikdo nepočastoval. Už už se chtěl bránit, ale povšiml si jejich zbrojí a raději se otočil a donesl džbány. Když je postavil, úkosem pohlédl na Petra a vidouc, že si s úsměvem bere jeden ze džbánů, vytáhl kus pergamenu a napsal na něj pět čárek. Ladislav uchopil pergamen a podíval se na hostinského. "Co to má znamenat?" Ale hostinský se otočil a byl ten tam. Ladislav se zamyšleně zatahal za vous a pronesl. "To už tam rovnou mohl namalovat křížky." Rytíř Jan upil a dodal. "Nebo kolečka a čtverečky." Ladislav upil a podíval se na Jana "A proč ne rovnou kundy?"
Chvíli bylo ticho, které nakonec porušil znovu rytíř Ladislav. "Dal bych si nějakou markytánku." Jan dopil svůj džbán, udeřil do stolu aby tak dal hostinskému najevo, že je nasuchu a pronesl. "Jo, ale musela by mít pusu jak míchačku na ptáky." Nato dopil i Petr. "Už se potím."
Ladislav se otočil na rytíře Zdenka a Vlastimila. Hej, co jste tak potichu?" Petr se přidal svým klasickým heslem "Jistěéé" a i rytíř Jan podpořil muže starým příslovím. "Když chlastat, tak organizovaně!" A hned nato dodal. "Víte, že tento hrad patří kněžně Nadě? A ukázal z okna. "Říká se, že létá na koštěti." A ladislav utvrzujíc jeho slova dodal. "Jo a říká se taky, že když létá nízko, tak bude pršet." Do hovoru se vložil Vlastimil. "Herdek u pivní pěny nechte těch babskejch povídaček a pojďme se podívat k ní na hrad." 

Kapitola osmá: Příjezd na zámek

Zámek vypadal opuštěně, nikde nebylo vidět ani nohu. Dokonce ani nehet od prstu na noze.
Rytíři s rozpaky vyšli po schodech a otevřeli velké bronzem pobyté dveře.
To co uviděli jim doslova vyrazilo dech. Místnost byla obrovská a klenbu podpíraly nádherné gotické lomené oblouky. U zadní stěny stály obrovské sudy a na vyvýšeném místě trůn z lebek a na něm kněžna Naděžda. Když okouzlení rytíři znovu nabrali svou jistotu, rychlým a pevným krokem vyšli směrem k ní. Jak se přibližovali, kněžna si všimla jejich zamilovaného pohledu, ale nevyvedlo ji to ani trochu z míry, protože na podobné chování byla zvyklá. Vykreslila na svých rtech úsměv a čekala co se bude dít dál. Ovšem to, co se stalo vskutku neočekávala. Muži se stále zamilovanými výrazy prošli kolem ní bez povšimnutí a vrhli se na sudy plné piva. Odepjali své krýgly a jali se natáčet.
Kněžna po chvíli vstala a přikráčela k nim a zjistíc, že první sud je už prázdný pronesla ledovým hlasem. "Za tuto urážku budete pykat!" Teprve teď se muži otočili. "Oh, zdá se mi, že se tu ochladilo." Pronesl ležérně rytíř Vlastimil a otočil se na rytíře Jana, který právě dopil a promluvil směrem ke kněžně. "Piky piky na hlavu, neplivejte do davu." Zdenek se obrátil k sedícímu Petrovi a zopakoval Naděždiny slova. "Prej budeme pykat." Rytíř Petr, který si až do teď ničeho nevšímal se postavil a pronesl. "Jisťěéé, pykat!"
Kněžna mezitím došla k oknu a dodala. "Už teď jste mrtví!" Potom třikrát zatleskala a na okenním parapetu přistálo létající koště. Nasedla na něj a odlétla pryč.
Rytíř Petr se zhluboka napil a optal se svých přátel. "Chlapi, možná se mi to jen zdá, ale řekl bych že se na nás jistojistě nasrala." 

Kapitola devátá: Obrana Hradeb

Naděžda seskočila z koštěte a stoupla si doprostřed obrovského hřbitova. Rozpažila ruce a započala zaklínat.
Mrtví z hrobů vylezte,
v mé pomstě mi pomozte,
vemte smečku ohařů
a zbavte mě těch pivařů.
Na to se začaly odsouvat náhrobní kameny a stovky skeletů se vydaly na pochod jako tichá chrastící armáda.
V zámku mezitím pět reků dopilo všechno pivo a všichni v klidu seděli na hradbách.
V tom si Zdenek povšiml bílé armády. "Rytíři, řekl bych že ta dáma nežertovala, podívejte se." Rytíři povstali a Vlastimil mnouc si svůj plnovous vytáhl meč. "Je jich jen pár stovek, nejlepší obrana je útok!" Na to své zbraně vytáhli všichni a Jan s pokřikem "U všech prdelí a barpultů!" seskočil jako první z hradeb.
Pět rytířů ve zbroji se vrhlo mezi útočníky. Sekali a bili kolem sebe, jako zuřiví lvi a klestili si cestu kostlivci, jako by procházeli křovím. Jan usekl jednomu z nich hlavu a nahlas zařval. "To mi připomíná ten fór, jak přijde kostra do hospody a řekne jedno pivo a hadr." Některé z mrtvol se nad tímto vtípkem zamyslely, ale nepřišly na nic, a tak Jan dodal. "Sakra, proč se nesmějou?" Vlastimil odvrátil úder na hlavu a odpověděl. "Buď to už párkrát zažili, nebo to berou jako rasistickej vtip." Mezitím se k Janovi prosekal Ladislav. "Ba ne, tím to není, ale jsou na tom jen o maličko líp, než ženský." Na to se k nim prosekal i Zdenek. "Jak to myslíš?" "No mají v hlavě alespoň červy."
Když se jejich síly spojily, netrvalo dlouho a boj byl u konce. Ladislav se vyšvihl na koně a zavolal na ostatní. "Teda, to mi vyschlo v krku. Pojeďme hledat nějakou hospodu."
....Pět jezdců odjíždělo daleko za obzor a vysoko nad nimi letěla postava na starém koštěti.... 

Kapitola desátá: Druhá pomsta

A znovu bylo pět hrdinů v hospodě. Byl to hostinec u cesty, takže byl téměř stále plný a tím pádem byli rytíři nuceni usednout ke stolu, kde seděl již jeden muž ještě se dvěma babicemi.
Objednali si každý po dvou korbelech piva a usedli. "Tedy přátelé, ten boj mě vskutku zmohl." Posteskl si Zdenek a udeřil do stolu, vstal a dodal. "Jdu se podívat na koně."
Když dopili první korbely a objednali si nové, Vlastimil si povšiml že rytíř Petr se chová nějak podivně. Chvíli pozoroval mlčky jej i babice a náhle si všiml, že mu sypou něco do chmelového moku. "Hej vy starý babizny! Hnusnější jste jak kalný pivo a ještě vopruzujete? Neserte se do nás, nebo vás vodsud vyrazím. Dochlastejte tu svou břečku vypadněte a to vám povídám, jestli bratru Petrovy něco bude, najdu vás a vymlátím z vás i ten poslední zub!" V tu chvíli se chtěl zvednout neznámý muž, ale Jan jej pevně uchopil za rameno a trhl mu s ním, až v něm zapraštělo. "NE e e e , to bych ti ty bastardí antipivní štěně neradil!" Muž usedl zpět na židli začal si mnout poraněné rameno. Najednou vstala žena, která seděla nejdál od rytířů a zakrákala. "Dobrá odhalili jste nás, ale kněžna se nevzdává." Potom vyhodila do vzduchu hrst prachu a všichni tři byli pryč.
Ladislav prohlédl omámeného Petra a usmál se. "Bude v pořádku, ty děvky to nestihly."
Po chvíli se vrátil Rytíř Zdenek a ostatní muži mu vypověděli, co se stalo. Zdenek si zamnul knír. "Hmmm, asi by bylo lepší si ji udobřit, s čarodějnicemi a navíc kněžnami to není žádná sranda."
"No jo, udobřit, ale jak?" pronesl teď již zdravý Petr. "Já bych věděl jak," řekl Jan "Má starý hnusný koště, co jí takhle sehnat nový?" "Jo a seženeme nějaký s řidítkama!" Dodal Ladislav. "Tak to bychom měli a teď vzhůru znovu za pivním grálem!" Zavelel Zdenek a vstal.
A tak se muži znovu vydali na cestu... 

Kapitola jedenáctá: Doupě U Morousů

 Jezdci se zastavili před otvorem do jeskyně. Sesedli a koně přivázali ke stromu.
Když vyrobili louče, odložili štíty a vešli dovnitř. Asi po sto metrech uslyšeli jak někde něco teče. Zrychlili krok a dorazili k pramenu, který vytékal ze skály. Vlastimil odepjal korbel a naplnil jej po okraj. Ochutnal a pronesl. "Je to pivní pramen." I ostatní naplnili své nádoby a po ochutnání pronesl Petr. "Je to starý pramen." A Jan dodal. "Přímo STAROPRAMEN!"
Pojednou se před nimi zjevila postava muže. Byl s krátce střiženými vlasy a po ruce se mu jako had táhla magická čára. "Jsem čaroděj, který ovládá draka. Mé jméno jest Merlin Morgen. Prosím nepleťte si mé iniciály s Merilyn Monroe." Petr se naklonil k Ladislavovi. "Kdo to je Ta Merilyn Morous?" Ladislav se zatahal za bradu. "Nevím, asi nějaká šlapka."
K Merlinovi přistoupil Zdenek. "Jsme pivní rytíři a hledáme pivní grál." Merlin se pousmál a pozvedl křišťálový džbán. "Hle to je pivní grál a o vás vím, že vám osud předurčil stát se rytíři hranatého stolu. Budete muset bojovat s dobrem i zlem s abstinencí i nealkem, ale já budu stát při vás a dovedu vás až na konec. Tam se stanete Paladiny - svatými rytíři. Nuže a nyní bych potřeboval do sebe nasoukat pár piv, jinak se pogrcám." Na to muži posedali kolem pramene a pili a pili.....
Rytíře i jejich kouzelníka čeká ještě spousta dobrodružství...
boj s démony nealka - Spritem, Fantou, Mirindou, Liftem a Kolou.
odhalení dvojníka Rytíře Jana, jenž získá stejnou zbraň.
a další dobrodružné cesty na nichž potkají knížete ponyů, (Pro blbé čtenáře - druh koní) či císaře Gabéna jehož hlavní větou je "Pěkně si mě nasral" z čehož vyplyne, jaký je jeho vztah ke všem morousům a mnoho dalších. 

Kapitola dvanáctá: Modré drápy

.....A tehdy nastaly časy míru a klidu. Rytíři se dennodenně učili poznávat kouzlo draka a žili šťastni.
Avšak jednou se stalo něco, co by mohl každý člověk i žena předpokládat. Hrdinové právě dopíjeli korbely, když zaslechli ptačí vřískot.
A opravdu. Než by člověk stačil říci "pípajenaražená ale první pivastojízahovno" zjevila se vrána a ve svém zobáku měla kus pergamenu na kterém stálo...
Milí a nenávidění rytíři
Od této chvíle budete pronásledováni, vražděni a ničeni. Vaše milující Naděžda. nyní jako KNĚŽNAĎA.
"Tedy pánové, musím poznamenat že ta dáma si nedělá srandu." Pronesl vážným tónem čaroděj Morgen. "Ale naštěstí máte kliku. Je to totiž moje bývalá žákyně."
"No tak tím je všechno vyřešeno!" Prones uklidněn rytíř Vlastimil a upil z bájného pramene. Merlin si mocně odříhl a zavrtěl hlavou. "To bych ani neřekl. Je nebezpečnější, nežli by jste řekli. Dokáže vyrobit různé lektvary i nebezpečná kouzla, jako jsou například..." Čaroděj se odmlčel a tím prohloubil zničující ticho. "Jako jsou například nealkoholické nápoje, nebo dokonce samotní démoni nealka. Ale já jí dokáži zdržet a tím vám dát čas, aby jste se dokázali ukrýt."
Nastalo tíživé ticho, které nakonec prolomil rytíř Petr. "To není fér! našli jsme hledaný pramen a jaterní a ledvinovou harmonii a to vše máme teď ztratit."
Smutek se těmito slovy ještě prohloubil. Pojednou povstal rytíř Zdenek. Všichni muži se na něj otočili s nadějí v očích. "Na mě nečumte, nic mě nenapadlo jdu se jen vychcat." Prohodil a vyšel směrem ven z jeskyně. Ale jen proto aby se pár sekund na to vrátil s hrůzou v očích. "Tedy bojovníci, zažil jsem již hodně ale toto je na mě trochu moc." Pronesouc tato slova obnažil svůj meč a spolu s ostatními hrdiny vyšel před jeskyni.
Merlin si mimoděk sáhl na svou magickou čáru na ruce a zaklel. Před jeskyní stála Naděžda. Ale vypadala jinak. Z očí jí sršely blesky a z rozšířených nozder proudil dým. Ruce měla křečovitě zaťaté a na nich místo nehtů obrovské modré drápy. "Našla jsem vás vy šašci." Zachroptěla a v rukou se jí zničeho nic objevil pohár piva s nádhernou pěnou. Začala z něj odhazovat tu bájnou pěnu do jiných pohárů kolem ní a divoce se při tom smála. Rytíři tuto svatokrádež nevydrželi a odvrátili pohledy, ale Morgen zvyklý na různé hrůzy se nezalekl. "Poslyš, slyšel jsem o tobě mnoho, ale nechtěl jsem věřit že by jsi byla schopná něčeho tak krutého. Nyní nemám na výběr!"
Takto zahřímal a otočil se k hrdinům. "Ujeďte, toto je boj který musím zvládnout sám." Rytíři na nic nečekali, vymrštili se na koně a odjeli směrem ke Smrtonosnému lesu a za sebou slyšely pouze slova Merlinova ANAL NATRACH, URTVAS BETCHEN, DOCHY ELDI ENVE.. 

Kapitola třináctá: Královna Velvetových skřítků

Jeli lesem již několik dní a nikde nespatřili ani živáčka, když se před nimi zjevila mýtina. Uprostřed ní byl pařez a na něm seděla malá postavička. V ruce pohár, který byl pomalu větší než ona sama a na hlavě naprosto debilní čepičku s korunkou.
Rytíři sesedli s koní a přiklekli k ní. "Kdo jsi?" Zeptal se Ladislav. "Jsem královna Velvetového národa lesních skřítků." Pronesla hrdě a vzápětí mocně hluboce upila piva. "Ta dáma se mi začíná líbit!" Prohodil rytíř Jan.
"Mé jméno je Marcela a co se týče vás, tak vy se představovat nemusíte. Znám vás Pivní rytíři." Načež vypila zbytek poháru a ihned načala nový. "Potřebuji vaši pomoc. Skřítčí moc není zanedbatelná, ale na bahenního démona nestačí, ani nevíte kolikrát už poblil některé z mých poddaných. Již mnoho rytířů se s ním utkalo a žádný nezvítězil, ale jeden z vás je vyvolený. Pivužel nevím který.
Sotva královna Marcela domluvila, začala se otřásat země a na mýtinu se vyvalil bahenní démon. "Jmenuji se Eman a vy jste už teď mrtví!" Vzkřikl a zadíval se na královnu. Mlaskl vyplázl jazyk, jakoby chtěl chytit mouchu a zasípal. "A tebe si dám jako zákusek bakaná."
Ladislav nevšímajíc si nebezpečí zavřel oči, propletl prsty a začal meditovat. Po chvíli je otevřel a zvolal. "U všech výčepů a plných korbelů! Tím vyvoleným jsi ty bratře Jane!" Jan si promnul vous a otočil se směrem k Emanovi. "Nuže do střehu!" Nato k němu přiskočil Ladislav s korbelem piva s krásnou pěnou. "Posilni se "odháněči Emana!" Jan chtěl upít, ale neměl čas. V poslední chvíli vykryl démonův útok a sám ťal po nohách. Byl to věru zvláštní souboj. Rozlícený démon a rytíř v černé zbroji držíc v jedné ruce krýgl a v druhé meč. Démon provedl ripostu, Jan uskočil doleva a nohou jej udeřil do tlapy, která svírala meč. Ten mu s ní vyletěl a zabodl se do stromu těsně vedle skřítka. Než se Eman stačil pro něj znovu vrhnout, měl již Janův meč na krku. "Jestli se pohneš, přísahám, že fiknu!" Eman se narovnal. "Nech mě odejít a slibuji, že dám velvetovému národu pokoj a než odsud zmizím, předám ti rytíři všechnu moudrost bažin." Jan chvíli váhal a potom vrátil meč zpět do pochvy. Démon se vymrštil na nohy a než zmizel v lesích zavolal. "Myšlenka a moudrost bažin je - Nejdůležitější na světě je nemrdat!" Otočil se a zmizel.
Královna skřítků rozdala rytířům džbány s pivem, poděkovala a potom už jen seděli na mýtině a pili...
..."Teda souboj nic moc." prohodil rytíř Zdenek na Janovu adresu. "Nechtěl jsem, aby mi spadla pěna." Odvětil Jan a konečně se napil... 

Kapitola čtrnáctá: Císařství Gabénovo (jehož každý NASRAL!")

Město bylo obrovské a honosné. Pět rytířů se proplétalo na svých koních davy lidí, kteří stále někam spěchali.
"Nenávidím davy!" Nadával a reptal rytíř Jan. Otočil se k němu Ladislav a snažil se jej uchlácholit. "Ser na ně, nevidíš že ti lidé jsou vlastně chudáci?"
Pojednou se před nimi vynořil obrovský hrad. Byl postaven s bronzu a drahokamů a na nejvyšší věži se třepetala zlatá vlajka na níž byly vyšity čtyři purpurové růže. Rytíř Zdenek zabouchal na vrata a ty se po delší době se zaskřípěním otevřely a vykoukla vystrašená hradní stráž. "Zbláznili jste se? Bušit na dveře si nikdo nedovolil už mnoho let. Nyní jste asi pěkně nasrali císaře Gabéna a to je vaše smrt!" Rytíři zůstali stát ohromeně. První se vzpamatoval rytíř Vlastimil. Odhodil strážce a projel dovnitř.
Rytíři prošli zahradou a vstoupili do samotného hradu. Nikdo se je již nepokoušel zastavit. Vešli do hlavního sálu a postavili se před trůn na němž seděl císař Gabén. Byl to statný muž ze stále zachmuřenou tváří. "Teď jste mě nasrali!" Zahřímal a přistoupil k nim. V rukou držel meč a láhev na níž byl erb se čtyřmi růžemi. Zhluboka se napil a zopakoval. "Teď jste mě nasrali!" Petr postoupil o krok dopředu a zahulákal. "Jistojistě!" Gabén se znovu napil z láhve Four Roses a promluvil výhružným hlasem. "Bojoval jsem ze čtyřmi ledovými obry a porazil je jako nic. A vy jste již teď mrtví!" Zdenek si zamnul knír a zeptal se. "Proč jsi s nimi bojoval?" Gabén se poprvé zasmál. "Protože mě nasrali!" A bez varování zaútočil...
Souboj trval mnoho dnů a nocí. Lidé se báli že nastal armagedon. Takový dělali hluk.
Rytíř Ladislav právě útočil ze spodu, když v tom za sebou zčistajasna zaslechl zaklení. "Kurva! Asi se pogrcám." Muži přestali bojovat a podívali se na Morgena čaroděje. "kde ses tady vzal?" Promluvil jako první k údivu rytířů císař. Merlin se napil z láhve s růžemi a odpověděl. "Nechci, aby se mí přátelé mezi sebou rvali jako kdyby se napili nealka." "Cože! Tak tihle rytíři jsou tví přátelé?" Rozhorlil se Gabén a čaroděj přikývl. "Tak tos mě teda nasral!"...
Seděli všichni v místnosti a popíjeli. Do toho jim zpíval bard Ivánek skladbu Já jsem tvoje pivečko a vše vypadalo v klidu. Morgen si grcl a otočil se na rytíře. "Pánové, bojoval jsem s Naďou dlouho a povedlo se mi ji odeslat do jiné dimenze. Pokud najde cestu zpět, bude jí to trvat hodně dlouho." A na to si všichni připili. "Tak to se můžeme vrátit zpět k prameni?" Zeptal se Vlastimil, Morgen přikývl a Petr zvolal "JISTĚÉÉ!" Po chvíli opět promluvil Gabén. "Takže vy chcete odjet? Tak to jste mě pěkně nasrali!"... 

Kapitola patnáctá: Návrat domů

A znovu jeli rytíři lesem, ale tentokrát s nimi byl i jejich čaroděj.
Dorazili na mýtinku, kde před nedávnem svedli boj s démonem a dokonce tam znovu seděla i královna velvetových skřítků Marcela. Ale ani tentokrát jí nezastihli v dobrém rozpoložení. Přistoupil k ní rytíř Ladislav a zeptal se. "U všech pivních démonů, co se zase stalo?" Marcela si otřela slzy a posmutněla. "Došel nám velvetový pramen. Umíráme žízní!" A malé ručky se jí třásly absťákem.
Zdenek se narovnal a pronesl. "Takhle to nemůžeme nechat! Pročešeme les křížem krážem a najdeme příčinu!"
A vyrazili. Znovu v boji za šťastný život, v boji proti abstinenci a nealku. Jeli dlouho, několik dní i nocí. Pivo jim docházelo a ani Morgenovo kouzlo draka nepomáhalo. Již ztráceli naději, když v tom uviděli vysokou dřevěnou věž. "To je divné,"
zamyslel se Vlastimil, "Věž uprostřed lesa." Ale Jan se nezdržoval. "Pojeďme, třeba je to to, co hledáme." Nato rytíř Petr pobídl koně a se slovy "jistěéé" vyrazil jako první.
Před očima jim vyvstala dřevěná tvrz. Všech šest jezdců dorazilo k ní a zabouchalo na dubové dveře. Po chvíli jim otevřel vysoký šlachovitý muž. Odhodil si neposedný pramen vlasů z čela a pozval je dál.
Seděli na dubových lavicích a popíjeli pivo. Jmenuji se baron Martin a jsem v tomto lese výběrčí daní. "Vím, proč jste přišli. Problém spočívá v tom, že skřítci pijí mnohem víc, než platí daně, to víte zákon!"
Kouzelník si promnul svou hladce vyholenou tvář a chopil se slova. "Možná, že by se to dalo nějak vyřešit, kdybychom vám na oplátku pomohli my." Martin se napil. "No proto jste přece tady ne?" Všimnuv si nechápajících výrazů rytířů si povzdechl a rozhovořil se. "Přezdívají mi baron Pony, protože kromě mne a víly Stanislavy zde žije pouze stádo ponyů. Malých koníků, kteří jsou mou chloubou. Ale bohužel bahenní démon se tu začal objevovat a krást mi je. Když se vám povede mu v tom zabránit, snížím skřítkům daně." Jan se zasmál. "A to je všechno?" "Ne" pronesl Pony. "Když mě jej zbavíte, musíte zaplatit daň boje."
Pojednou se začal rytíř Ladislav ohánět. Zdenek se na něj tázavě podíval a po chvíli si všiml, že kolem něj něco lítá. "U kalnýho piva, vyžeňte někdo tu vosu!" Zařval Ladislav a znovu se ohnal. Pony vyskočil a rychle mu zachytil ruku. "To není vosa, ale víla Stáňa!" A vskutku. Malá žlutočerná postavička s motýlími křídly usedla na kraj stolu a zachichotala se. "Nazdar děcka, co tu provádíte?
Rytíři najednou uslyšeli venku řehtání koní. "Eman." Zvolal Vlastimil a zamířil směrem ke dveřím a v patách se mu drželi ostatní rytíři.
Postava démona se blížila k ohradě s koníky. Byl to vskutku Eman. Poznali ho podle toho, že si pořád dokola brumlal jedno slovo. "Nemrdat, nemrdat, nemrdat." Rytíři mu zastoupili cestu. Démon se zastavil, chvíli zvažoval situaci, nakonec se otočil a z mlaskotem odcházel pryč.
"Tak a je po problému." Pronesl Merlin a podal si ruku s Ponym. "Mé slovo platí." Pronesl obřadně Pony a Stáňa zatřepala křidélky, aby potvrdila jeho slova.
Když tu radostnou zprávu sdělili královně skřítků. Zatleskala ručkama a pozvala je na pijatyku. A tak zase vše dobře dopadlo. Ale rytíři nevěděli, že až se vrátí zpět do doupěte, že tam na ně čeká smečka draků... 

Kapitola šestnáctá: Setkání

 Hrdinové si konečně oddechli. Uviděli své oblíbené doupě U Morousů.
Každému z nich se dělaly na jazyku sliny při pomyšlení na to, že se konečně napijí dobrého moku, když v tom se ozval rytíř Petr. "U jaterní koliky! Vidíte to co já?!" A vskutku. Všude kolem doupěte leželi obrovští draci. Rudí, zelení, šedí a dokonce i zlatí.
Petr vytrhl meč z pochvy a zvolal dračím hlasem. "No tož vy svině hóževnatý, poďte sa doruchat." A vyjel jim vstříc a v patách mu jelo dalších pět jezdců....
 I pustili se všichni do boje a byl to boj, jaký nezažila tato zem. Meče se tříštily o dračí pancíře a šupiny. Ledvinové kameny se drtily a játra měkla.
Trvalo dlouho, nežli draci ustoupili. Schovali se za horu a vyčkávali.
Rytíř Jan se konečně zhluboka napil piva a promluvil. "Nějaká z těch abstinenčních bestií určitě odletěla hledat posily." Merlin vážně na tato slova přikývl a dodal. "I já bych asi radši měl sehnat nějaké posily, protože toto bude boj století. Boj za právo na svobodu, boj za právo na chlast!" A napil se. Poté zamával pivní berlí a zmizel v mračnu lihových výparů.
Rytíři se tedy usadili, jali se popíjet a čekat buďto na útok, nebo na pomoc.
Klid a štěstí, které hrdinové zažívali, když byli přijímáni pod obojím způsobem, (Totiž do jedné i druhé nohy,) bylo protrženo neuvěřitelným hlomozem. Rytíři s něžností odložili poháry a postavili se do bojové formace.
Hejno malých koníků rasy Pony se hnalo k nim. Na nich seděli malí skřítkové s ne o moc menšími korbely. Ve předu létala malá víla a pod ní jel baron Martin - Pony. "To jsou velvetoví skřítci!" Zvolal rytíř Ladislav a zasunul meč.
Královna Marcela seskočila z koně a pisklavým, leč důstojným hláskem pronesla. "Něco vám dlužíme! Pomůžeme vám, teď poznají skřítčí sílu!"
Všichni usedli a dali se do pití. Uplynulo sotva pár chvil, když rytíř Zdenek odložil svůj korbel a otřepal se. "Brrr, je tu nějak zima!" I rytíř Petr se k němu přidal. "Jo, jako by se na mě podívala sama smrt." "Nebo Naďa." Dodal rytíř Jan. Cela společnost ztuhla a Martin - Pony dokonce vytuhl. Napětí i chlad trvalo ještě pár minut, když najednou uslyšeli známý hlas. "Do prdele trní, to mě tak dokáže nasrat!" Ano byl to císař Gabén. Prosekal si cestu trním, usadil se a lokl si Four Roses. "Chlapi, jsem pěkně nasranej. Původně jsem vám spěchal na pomoc, ale najednou kde se vzali, tu se kurva vzali ledoví obři. A že prej jsem je pěkně nasral, když jsem jim zabil jejich příbuzný a kdesi cosi." Odplivl si a poprvé v životě se zasmál. "No, ale teď jsem tady tak jdem na to.
A vskutku. Netrvalo dlouho a vyrojili se proti nim obrovští ledoví svalnatci. Bylo jich osm, ale Pony jich napočítal šestnáct a Marcela se vůbec nemohla dopočítat. Do toho se z hora na ně vrhlo desítky draků. Dokonce na chvíli zahalili slunce. "A jdeme na to, zvolal Vlastimil a vylétl na svém pegasu do vzduchu. Vlna skřítků se vrhla proti obrům spolu z ostatními hrdiny a nastal znovu boj. Draci útočili a rytíři spolu s Merlinem, výběrčím daní a císařem jejich útoky odráželi. Zem byla pokryta krví a rytíři museli pomalu ustupovat. Ale pojednou se zadní řady začaly rozpadat. Zbylí ledoví obři tát a mezi nepřáteli nastala panika. Po chvíli bylo jasné proč. Z dálky se ozývala mohutným skřípavým hlasem slova "Nemrdat, nemrdat." Ano, byl to démon Eman. Trhal draky na kusy a rumovým dechem obtěžkával obry. Průběh bitvy se změnil. Rytíři postupovali stále dopředu, až draci jeden po druhém začali odlétat zanechávajíce za sebou své mrtvé. I obři se snažili utéct, ale Morgen a Gabén jim zastoupili cestu. Rytíři se na ně vrhli zezadu a s mohutným Jistěéé je rozmetali na kousky.
Bylo po boji. Všichni bojovníci seděli u starého pramene - Staropramene a odpočívali. Najednou vstoupil Eman. Mlaskl, vyplázl jazyk a pronesl. "Dejte mi ruma." Gabén stoupl a zasípal. "Teď jsi mě nasral!" Ale Merlin mu zastoupil cestu. "Počkej, já si ho ochočím." Poté vstalo všech pět rytířů, pozvedli korbele a pronesli. "Na zdraví a cirhózu!" 

Kapitola sedmnáctá: Dvě návštěvy

 Toho dne se v doupěti U Morousů hojně oslavovalo. Pivo teklo proudem a nikdo by ani nepomyslel, že je čekají problémy.
Do jeskyně vjel rytíř Vlastimil a když se napil ponuře pronesl. "Mám pro vás dvě zprávy. Za prvé už vím, kde stojí ta hospoda, ve které jsme bojovali proti těm heretikám a za druhý, z jihu se k nám blíží několik vozů." Když Vlastislav domluvil, postavil se Morgen a zahřímal "Prosím vás, Prosím vás, prosím vás, pojďme je přivítat."
Když vozy zastavily, zahřímal znovu Morgen. "Že by výkup kožešin? Kože, kožky ?" Přitočil se k němu rytíř Jan a uvedl jej do obrazu, i když trochu zamlženého. "Hovno výkup kožešin. Stahování kůžičky je to." "Jo!" Dodal rytíř Zdenek. "Pojízdnej bordel." Do hovoru se vložil i rytíř Ladislav. "Bezva, holky do větru!" "Do větru? U všech pivních bohů, myslíš něco jako Naďa?" Ozval se z ničeho nic rytíř Petr a Jan se k němu otočil. "Prdel vody. Prej jako Naďa. Kurvy jsou to a ne ježibaby."
Dívky z pískotem vyskákaly z vozu. Hned za nimi vystoupili čtyři muži. Tři si poodešli o kousek dál a jeden přistoupil k rytířům. "Pánové jsou drahé, ale nejlepší. Jakmile zaplatíte, můžete si vybrat kterou chcete." "O placení nemůže být řeč, pronesl Zdenek a ukázal prstem za mužíka.
Kouzelník Merlin stál jednomu z trojice mužů na krku. Druhým právě mrštil o strom a na třetího pevně jej držíc řval. "Já ti jednu fláknu! Já ti jednou fláknu!" Rytíř Ladislav pevně uchopil mužíčka za límec a výhružně zašeptal. "Řek bych, že dnes je den otevřenejch dveří." "Jo a taky roztaženejch stehen." Dodal rytíř Vlastimil odvádíc sebou dvě blondýny ze severu Helgu a Ingu.
I ostatní rytíři si již rozebírali dívky a...... a ty prasárny vynecháme.....
 Ráno bylo krásné. Vozy už odjely, ale skupinka mužů stále ještě vyčerpaně ležela na zemi. Pojednou se rytíř Jan vstal a zastínil si oči proti slunci. "Ale, ale, jdou sem nějaký dvě krasotinky." "Teď ne!" pronesl lehce podroušený Ladislav a nahlas vzkřikl. "Táhněte do hajzlu vy děvky!" Dívky jasně v rozpacích pronesly. "Dobrý den učiteli." Rytíř Vlastimil se naklonil k Ladislavovi a zachroptěl. "Asi nějaké tvé bývalé žákyně z dob, kdy jsi byl pivním druidem." "Na to seru!" Procedil skrz zuby bývalý druid a zařval tak, že se hory otřásly. "Jděte do prdele vy kurvy!" Dívky beze slova pokrčily rameny a odešly.
"Třeba chtěly něco důležitýho." Ozval se rytíř Petr. "Prd chtěly něco důležitýho. Jsou to jenom ženský. Posvítíš jim do ucha a rozsvítěj se jim oči." Odpověděl Ladislav a převalil se na druhý bok.